Mohl to být hezký příběh o mezigenerační péči, laskavosti a vděčnosti. Místo toho skončil před trestním tribunálem.

Co se tedy stalo? No, to je právě ten problém. Samozřejmě, soud nějak rozhodl a já nechci zpochybňovat jeho závěry.

Ve stručnosti – velmi stará babička žila se svou vnučkou, která o ni pečovala. Když babička vnučce darovala svůj podíl na nemovitostech v centru Prahy, ostatní příbuzní s tím nesouhlasili a začali proti tomu bojovat. Výsledek? Vnučka po několika letech trestního stíhání skončila jako odsouzená podvodnice. A rodinné vztahy – troufám si odhadnout – patrně zcela v troskách.

Nemá význam pouštět se teď, když už je dobojováno, do rozebírání rozhodnutí soudů.

Tento příběh je však důrazným mementem všem, kteří by se mohli někdy ocitnout v podobné situaci. Ale pozor. Nejen jako staří lidé, které by mohli chtít obrat nezvedení potomci. Takové příběhy jsou samozřejmě dobře známé z mnoha medializovaných příběhů. Na tomto příběhu je třeba si uvědomit, že tím, kdo na nepodařené darování tvrdě doplatil, byla obdarovaná vnučka.

Nic z toho by se nemuselo stát, kdyby babička své záležitosti řešila dříve a jiným způsobem.

Darovací smlouva, obzvláště sepsaná starší osobou, je křehká věc. Zpětné zpochybňování jednání těchto lidí kvůli jejich duševnímu stavu je na denním pořádku. Ano, nejsou v nejlepší kondici. A lepší to nebude. Ale kdo dokáže posoudit, co skutečně, vážně chtěli dnes, když se jich na to ptáme o dva tři roky později? Co když nám to po dvou letech neřeknou ne proto, že byli neschopní posoudit co dělají už tehdy. Jejich stav se vyvíjí, zpravidla ne k lepšímu. To, že si časem nevzpomenou, není důkaz ničeho, a už vůbec ne podvodu.

Vaše zásadní životní rozhodnutí a přání si zaslouží odpovídající péči. Poraďte se s námi včas.